Název

údolím Krounky na camp Horka

Popis

Sobota 12. června, víkend začínám vandrem údolím říčky Krounky a jeho okolím. Je to krásný kout naší přírody se vším, co by každý špacír chtěl venku vidět. Za Kutřinou scházím loukami do Šilinkova dolu. Stezka se klikatí, stoupá po skalkách až k ohradám s dobytkem a po vyhlídkách padá zpět k rozdováděné řece. Pod jednou z nich má flek trampská osada Zlámaný Kaktus. Hned od rána je dusno, a tak brodění přichází vhod. Kamarádi tu jsou a mají akci. Po chvilce u ohně se vracím na cestu a užívám vše, co Krounka v následujících kilometrech nabízí - klidný i bujarý tok, skály, pěkné lesy i padané kmeny, žebříky i řetězy, jeskyně i vodopád. Přicházím do Hněvětic pod skálu s hradem Rychmburkem. Bohužel je z větší části nepřístupný, slouží jako léčebna duševně nemocných. Proto pokračuji dál k Borkovickým lomům. Zde údolí opouštím a stoupám na rozcestí Pod Krounkou. U Malhošťské vyvěračky odbočuji směrem ke Skutči. U nádraží se občerstvuju a jdu na velký Mikšův lom s jezerem Kaňon. Tady mám zakotvený povoz, odsud jsem vyrazil a zde okruh končím. Chvíli vegetím a chladím nohy v čiré vodě. Je půl čtvrté, tak akorát čas pokračovat dál směr Horka. Po dlouhé době zákazu srocování lidí, jsem rád využil pozvání osady k 25. potlachu. Na campu je veselo, probíhají ještě soutěže, a tak se (celkem neúspěšně) účastním. Mám tu fůru známých, je si o čem potlachat. V pět pustil Pajda nebeská stavidla a s různou intenzitou je udržoval až do ranních nedělních hodin. Slavnostní zapálení a potlachové náležitosti spolu s několika písničkama proběhly, ale podstatná část hudby, zpěvu, tlachu a občerstvení proběhlo v přístřeší u boudy a okolí. Bylo to příjemné, veselé a pořádně vyzpívané. Bouřku a poryvy větru doprovázelo všudypřítomné bahno. Veselé pády zahájila Veverka, brzy se přidal Hugo a další. Brzy jsme přivítali neděli a spát jsme šli až noc ustupovala uplakanému svítání. Bylo to náročný…… Od sedmi by na pár hodin prý nemělo pršet. Rád bych navštívil ještě pár míst, na které minule ani před tím nevyšel čas. Tak se loučím a jako jeden z prvních opouštím osadu. Courám mezi druhou částí Prosetínských lomů. Jsou více zarostlé než ty na pravém břehu Žejbra. Společnost mi zde dělají všudypřítomné divoké růže, plané třešně a krásně modelované mladé duby. Navštěvuji také Ležáky a procházím si část naučné stezky Stopy Ležácké tragédie. Za pár dní to bude již 78 let. Právě tady se skrývala vysílačka Libuše pro akci Silver A a Silver B , tak jak o tom zpíval Honza Vyčítal. Dodnes je to velice smutný příběh……
S polednem se setmělo a opět přijeli s vodou. Ale víkend to byl pěknej a konečně mezi kamarády.

Nastavení