Ahoj všem, kteří mají rádi přírodu, toulání, naše zelený písničky i trochu toho adrenalinu.
Pro vzpomínky na fajn místa, akce i lidičky vkládám pár fotek, případně videí z různých příležitostí, která jsem navštívil. Ne na každé akci fotím a ne všechny jsou perfektní. Ale mám je jako vzpomínku na atmosféru, lidi a místa. A pokud chcete, podělte se se mnou o ně.

... carpe diem, Jiřča
více 

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Vymyšlený jsem to měl tak, že si udělám vandřík do Údolí Pekla a cestou přes Žumberk dojdu na kemp Horka, kde probíhá zábavně sportovní den - Mravenčení. Je sobota 18. srpna, lehce pod mrakem a ne pařák, prostě optimální na vejšlap. Vyrážíme s Renčou do Nasavrk. První etapou bude Keltská stezka, Hradiště, více jak 23 hektarové oppidum České Lhotice a blízké historické okolí. Na mnoha tabulích jsme zjistili, jak zde obyvatelé šest století před Kristem žili, hospodařili, stavěli, bojovali, jak měli vybavená stavení, …. Dýchla na nás úžasná atmosféra a mezi 8-mi metrovými obrannými valy si připadali jak mravenečci. Člověk nechápe, co tohle všechno muselo dát kdysi práce. Po zelený scházíme podél prakticky vyschlého Hradišťského potoka k soutoku s řekou Chrudimkou. Skály a cesta jsou krásný, Hradišťský vodopád však smutně čeká na svoji pýchu. Zde začíná Pekelské údolí, už od roku 1915 sem jezdili trempíři a skauti tábořit, od 30. let zde pak vznikaly osady, chajdy a trampské kempy. Cestu lemují plastiky zvířat, které smutným pařezům vtiskly šikovné ruce trampských řezbářů. V hlubokém kaňonu míjíme staré chaty a sruby (Ozov, Korejda, Juliánka, Marcela, U Pampelišky, Dům u Jelena, U sv. Antoníčka, Muří noha, ….). Jen Šolišandu, tu úplně první ze všech, jsem nenašel….. U jedné z nich asi tucet kamarádů mělo slezinu a voněla jim tam nějaká pečínka. Pokračujeme zvolna dál kolem Pekelského mlýna do Údolí Strádovského pekla. Jdeme stezkou v oboře s jeleny a muflony. Založil ji už v roce 1776 hrabě Auersperg. Krajina změnila ráz, suťové svahy se střídají se strmými skalisky, na nich se z posledních sil drží borovice v podivných náklonech, na menších skalkách je spousta vřesu, kytek a trav, níže pak jedlové a bukové háje. Řeka střídá klidné části v mnoha ramenech s úzkými kamenitými úseky, kudy rychle spěchá ke Strádovskému mostu. Ještě před ním obědváme a kocháme se. Pak už vzhůru do skal, kde nad bezednou rokli vzhlíží rozvaliny hradu Strádova. Po výstupu děláme přestávku, přemýšlíme, jak to dřív vypadalo. Opouštíme údolí i Přírodní rezervaci Krkanka a přes hřbet míříme lesy k Libáni. Na lavičce u památníčku zvažujeme, jestli ještě Radochlínské rybníky nebo uzavřít okruh přes Drahotice a Ochoz do Nasavrk a dál na hrad Žumberk. Zvolíme druhou variantu, Drahotický rybník je úžasný. Se stovkou čibuků, kačen a starou alejí statných dubů. Na okraji Nasavrk nahlížíme do velkého arboreta včelařského institutu a školy. Je snad jediné toho druhu v republice. Na závěr výpravy ještě zlehka houbaříme a vracíme se. Mravenčení na Horce už se dnes nestihne. Ale bylo to moc fajn…..
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • minulou neděli
  • 77 zobrazení
  • 2
  • 22
Začal měsíc zrní a hned na první víkend přišlo zvadlo od Rejpala. Výchozím bodem pro dnešní špacír je vesnička Beranovec. Polní cesta mně přivádí kol chatové osady do rozsáhlého lesnatého území s beznadějným názvem Pouště. Na odpočívce nad rybníkem Zimostráz si dělám s mapou jasno, jak ten vandřík bude vypadat. Cesta vede Zadními Pouštěmi - lesy s absolutním klidem. A přece, potkal jsem mladého kolouška a párek hrajících si veverek. Neskutečně dlouhá rovinka mně dotáhla na křižovatku nad rybník Petrchák. Je dusno, a tak sedám na břeh, máchám nohy a odpočívám. Kousek dál je rybník Duchák a několik chat. Stezka plná rybníků mně vede dál po zelené, kde dělám smyčku kolem rybníka Radkovec a Okrouhlice. Vidím v lese douglasky a množství statných dubů, na hrázi pak koberce fialovožlutých květů. Vracím se na zelenou a na Lovětínském rybníce fotím lekníny bílé, ale jsou dost daleko. Následuje Stonařovský rybník a Jezírko. Je tu moc krásně, nikoho jsem nepotkal, jen fůra vodních ptáků a ve vodě toho žije prokazatelně spousta. Kousek bokem je malý zatopený lom. Obědvám a dávám si leháro. Zahlazuji stopy a vyrážím směr Pouště zastávka. Podmáčenou lesní cestou klesám buší a zhruba s 15km v nohách, přicházím na kemp Salaš. je zde spousta známých, klábosíme a brzy začnou soutěže. Je jich hodně a o veselí není nouze. Přichází přeháňka a pak i bouřka. Pod přístřešky je dobře. Na zapálení 32. potlachu se ale vyčasilo. Šerif nás uvítal a rozdává odměny. Kapela má skvělé obsazení a ladí jim to. Zpíváme, plkáme a ohříváme se. Je nás tu tak akorát, aby si člověk s každým popovídal. Počasí nás už ve štychu nenechalo a prej už odbyla i půlnoc....šerif to zhruba o půl pátý nad ránem vyprovodil pod hvězdy. Pěknej ohýnek s dobrejma lidičkama. A ráno....jak vymalovaný. Slunko nás tahá z wigwamů k buřťáku. Voní káva a slanina na ohni. Kamarádi děkuju a ahój. Je moc krásně, ještě se kousek prošlápnu. Kolem Mistrovského kopce směr Velké Javoří a Velký Špičák. Trochu na mně dolehlo teplo, krátká noc a nohy. Ten vrchol 734m n.m. si nechám na jindy. Kolem malého rybníčka jdu stromořadím Douglasek k hájovně. Teď už to bude jenom z kopce. Je to tady krásný, ale kopcovatý. Doplížil jsem se na Jezdovické nádražíčko a vyčkám na ocelového oře..... Byl to moc podařený víkend.
více  Zavřít popis alba 
  • 4.8.2019
  • 138 zobrazení
  • 0
  • 00
K této ryze rodinné akci jsme se rozhodli na sklonku července 2019. Renči tatínek a můj tchán Jarda, sloužil na vojně na vojenské hraniční posádce Václav. Rád na tento civilizací nepolíbený kout vzpomíná a párkrát jej i navštívil. Letos je to 50 let, co zde svoji misi ukončil, a tak jsme na německou hranici mezi Šumavou a Českým lesem opět vyrazili. Je to flák cesty, ale stálo to za to. Na CHKO zde z vrcholu Velký zvon (863 m n.m.) zhlíží vojenská rozhledna, v širém okolí je spousta zaniklých vesnic a statků a některé jsme i navštívili. Nejvíce nás zajímala vesnička Václav s dodnes patrným návesním rybníčkem, shluky ovocných stromů a základů vesnických stavení a hlavně vojenskou posádkou stejného jména. Všechny objekty jsme prolezli a Jardovi hned naskočily vzpomínky, jako by to bylo nedávno..... K čemu co sloužilo, kde se hrál fotbálek, kudy se chodilo na pivčo do 8km vzdálené hospůdky, do služby na Velký zvon, ...... Dnes vše pohlcuje příroda a úřaduje zub času. Lesy jsou zde zdravé, hluboké a krásné. Hluboká údolí a rokle se střídají s pastvinami a remízky. Viděli jsme spoustu kytek a zvířat. Široko daleko ani živáčka, jen absolutní ticho a klid. Je moc dobře, že dnes můžem na místa, kde byla železná opona. A že ta příroda je tady panenská. Jardovi plály oči a byl šťastný, že se sem vrátil. Bylo tu tak dobře a byli mladí.......
Podíváme se sem ještě někdy.....?
více  Zavřít popis alba 
  • 28.7.2019
  • 70 zobrazení
  • 1
  • 00
Je sobota 20. července. Brzy ráno vyrážíme s Renčou na špacír Žďárskem. Od zámku hraběte Kinského kolem barokního hřbitůvku k Tálskému rybníku. Lesy tímto směrem jsou zprvu plné kempů, ale pak již připomínají spíše divočinu a nabízí co pár kilometrů, různé druhy biotopů. Docházíme k zatopenému lomu Vápenice. Sluní se zde spousta žab a některé se nechají pozorovat z bezprostřední blízkosti. Po žluté pokračujeme k velkému rybníku Rejznarka. Má velkou mokřadní část a leknínoviště, oboje však těžko dostupné pro pěknou fotku. Potkáváme pár výletníků a cyklistů. Šlapem kopcem k vrchu Peperek. Zavařeni teplem dáváme na Čertově kameni oběd. Na vrchol se v potu tváře vyplazila rodinka s koly. Sešupem z vrcholu míříme k Šlakhamru. Je to stará železářská obec na historické hranici Moravy. Přecházíme železnici a trochu bloudíme, než nacházíme komplex Rozštípených skal. Musíme to tady prozkoumat, neboť tu občas leze po skalách naše Jorča. Cesta nás dál vede do údolí řeky Sázavy. V lese si dělám odbočku k bývalé železniční trati. Přes Najdek a Hamr se začínáme pomalu vracet ke Žďáru. Původně 17km trasa se různými okruhy a zkratkami chvíli prodlužuje, chvíli zkracuje. Míjíme spousty ohrad se zvířaty a zastavujeme až u rybníka Dívka. Slunko peče a my musíme okolo Jedlovského rybníka vystoupat na vrchol, který hlídá plastika Mamlase. Je zde krásný výhled na město Žďár nad Sázavou, Zelenou horu i okolní přírodu. Dlouhým stromořadím scházíme kolem Kinského hřebčína zpátky k zámku. Parádní vejšlap nám nabídl každou chvilku jiný typ přírody, spoustu vodních ploch, zvířat i květeny. Povedlo se.....
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 20.7.2019
  • 137 zobrazení
  • 3
  • 11
Je sobota 13. července a vyrážím směr Třebíč. Spolu s dalšími kamarády jdem špacírem na kemp Budíkovice, kde osada třebíčskejch Tygrů pořádá půlkulatý meziosadní turnaj v kuželkách. Flek je schován v údolíčku potoka Lubi. Vracím se do známých míst, jen pár kilometrů po proudu měl můj dědeček včelí maringotku. Začátek je plánován na 10hod. a organizátoři slovo dodrželi. Je nás tu plno a začíná soutěž jednotlivců. Goga osvěžuje všem pravidla a již řinčí první spadlé kolky. Ostatní sledují, fandí, v družném hovoru klábosí a osvěžovna nezahálí. Ti nejlepší postupují do dalšího kola a o medailistech rozhodne až čtvrté kolo. Před náporem nejlepších žen nakonec vítězí Jakub. Následuje přestávka, buřťák je v obležení a ke všemu hraje hudba. Po poledni začíná souboj osad. O medaile a pohár si to rozdají osady White star, Božská Betty, 60. míle, Weekend, Bílá Kanoe, Jižní Kříž, Tigres a sdružení Kapři, Ranč, Simba a spol a Maťa a spol. Výkony jsou různé, ale o to nejde, panuje vynikajcí nálada a fandí se jak na fotbale. Nejlepší osady míří do semifinále a pak ještě do dalších kol, než se rozhodne. Obloha občas zkrápí kemp vláhou, ale to nás nerozhodí. Je dobojováno a výsledky sečteny. Rozdávají se placky, medaile a poháry. Vítězí T.O. 60. míle před T.O. Božská Betty a Maťovým spolkem. Opět ožívá hudba a zpěv. Vytvalý déšť nás vyhnal pod plachtu, někteří nás opustili, ale zábava při kytarách a plkání vydržela. Akce paráda a těšíme se na další setkání. Cestu zpět absolvuji sám a tak si Syenitové skály obcházím z té hůř dotupné strany a sdílím tak prostor mnohdy s hovězím dobytkem, který nechápe, proč se jim toulám v ohradách...... Ahoj a dík, kamarádi.
více  Zavřít popis alba 
  • 13.7.2019
  • 164 zobrazení
  • 0
  • 00
Je první prodloužený víkend měsíce bouří. Ocelový oř nás veze na Chrudimsko. Někteří kamarádi jsou zde již od středy, nás čeká velký hudební večer na campu Horka, plánujeme celodenní sobotní vandr a pak oslava kamarádčinejch narozenin. Cestou obědváme a pak již vítání na fleku. Následují hodiny a hodiny parádní muziky, vtipy a vyprávění. Pod hvězdy jdem až ve dvě. Je sobotní slunečné ráno. po kávě vyrážíme na střeku. Přes les pod Chocholický rybník a podél potoka Žejbro na Podskalí. Po malé limošce v bistru na nábřeží stoupáme nad Vrbatův Kostelec. Polní cesta od koní mezi poli s máky a zlatavým obilím působí nostalgicky. Hřebenovkou po zelené, míjíme Leštinu a ve Skutíčku si děláme pauzu. U jedné hodné paní bereme vodu a stoupáme cestou na Prosetínské lomy. Od Kamenného valu děláme okruh po kamenické stezce Skutečských lomů. Příroda i počasí jsou krásné, každý lom je trochu jiný a i když jsem tu již párkrát byl, pokaždé je na co nového koukat. Těšíme se na limču v Rybárně, ale veškeré občerstvení je z důvodu velké svatby zavřené. U potápěčů Boban vyloudil láhev neperlivé vody a jdem ještě na najvětší lom Zvěřinov a pak se zchladit do kaňonu. Podobný nápad má více lidí, a tak je to tu jak na plovárně. Po 20km vejšlapu se z nejbližší zastávky vracíme vláčkem zpět. Je podvečer a oslavy narozenin jsou již v proudu. Dodatečně přejem Hadačce vše nejlepší a přidáváme se k veselí a bužírování. Noc na neděli byla teplá, ale nad květnatou loukou se zatahují mraky. Rozsáhlá snídaně a loučení. Opět se rozjedem na všechny strany, aby jsme se časem zas někde potkali. Tak Zdení, ještě jednou děkujem za pohostinnost a ahóóój.

a Pavlušákovo vido...... https://www.youtube.com/watch?v=kid3Om5Z1S8&feature=youtu.be
více  Zavřít popis alba 
  • 7.7.2019
  • 192 zobrazení
  • 2
  • 00
Poslední červnový víkend nabízí hned několik potlachů a jiných zajímavých akcí........, ale nakonec to skončilo vejšlapem. Počasí krásně letní a my s Renčou vyrážíme brzy ráno na Kanadu. Od Vysokého Kamene (738m n.m.) si dáváme okruh k Velkému Kopci , dál údolím několika přítoků Struhy k Vlčím Jámám. Hledám jeskyni, ve které Kunžačtí spiritisté dělali kdysi svá kouzla, ale nenacházím... asi ji začarovali. Všude je spousta lahodných borůvek, cestaje příjemná, jen začíná topit. Z Kaprounu jdeme zkontrolovat žabí rybník, kde jsme naposledy absolvovali úžasný koncert. Dnes to bylo slabší i hladina byla zarostlá. Obědváme na břehu dalšího rybníka a přesouváme se ke Klenové. Zajímají nás Přírodní rezervace rybníka Skalák a rašeliniště Klenová. Na ploše několika hektarů se nacházejí rybníky, mokřady, rašeliniště i suchá vřesoviště. Je zde spousta vzácných druhů rostlin a živočichů. Z nejvýznamnějších se jedná o leknín bělostný, rdest tupolistý, hadí mord nízký nebo jalovec obecný, hnědáska rozrazilového, ohniváčka modrolesklého či světlopáska bahenního. Slyšeli jsme klapot čápů i volání volavek. Stopujeme velké stádo daňčí zvěře, ale prchli oborou směrem k jihu za soustavu malých rybníčků. Druhou část absolvujeme od Stálkova kolem Velkého Troubného (přír. památka s velkým výskytem zooplanktonu a fytoplanktonu). V lese je skalnatý soubor Schillerovy kameny, Graselova sluj a další zajímavosti. U krásně připraveného tábora vegetíme na kameni. Dole u lesa tee-pee ohlašuje další a k našemu překvapení na Stálkovském skalním městě budují skauti táboření "ve vzduchu". Nic podobného jsem nikdy neviděl. Je tu ale moc hezky a romanticky. Opouštíme les a po přesunu do civilizace končíme naší Kanadskou jednodenku u zmrzliny v Českém Rudolci. Bylo to fajn, Kanada nikdy nezklame.
více  Zavřít popis alba 
  • 30.6.2019
  • 181 zobrazení
  • 0
  • 00
Předposlední červnový víkend patřil setkání a oslavení dlouhého aktivního trvání Spojených trampských osad Třebíče. Již od pátku se scházeli a sjížděli kamarádi z různých koutů České země, aby u toho mohli být. Páteční pracovní odpoledne a večerní hraní proběhlo na základně skautů v osadě Dobrá voda a kempovišti. Počasí akorát, zábava dobrá. Já jsem spolu s mnoha dalšími dorazil až v sobotu. Potkal jsem tu spustu známých a moc dobře jsem si potlachal. S třetí hodinou začly soutěže a družný program u polního báru (uzené, klobásy, štrůdl a kdoví co ještě...)
Trochu sprchlo, ale dusný vzduch to stejně nevyčistilo. Udělal jsem menší poznávací špacír po okolí, neb jsem tady ještě nikdy nebyl. Akce měla charakter klasického potlachu, a tak po programu odpoledne, byl v osm zažehnut slavnostní oheň. Šerif STO Simba vzpomenul historii, přivítal historicky prvního šerifa STO a zmínil i další vzpomínkové a i plánované věci. Hudby se ujala tradičně T.O. Božská Betty a další kamarádi. Na střídačku se vyhodnocovali soutěže, proběhlo (hlavně v režii Broučka) veselé vyprávění a Darina spolu s trojicí přítomných žokařů předvedli hudební scénku, k níž přes noc složila text a nacvičili choreografii. Známý song "Mám boky jako skříň......" se dočkala zdařilé repliky o tom, jak "Mám břicho jako sud....jako sud..." Večer se dál nesl v hudebním duchu, taktovku převzala Darina za podpory občasných dalších muzikantů. Řady začaly k půlnoci řídnout a definitivní konec zábavě udělal déšť, který se na potlach přišel podívat zaplať pánbůh až před druhou noční hodinou. Vydržel celou noc, ale i tak se akce kamarádům z Třebíče povedla a fleku, který má svoji historii i kouzlo přibyl další zářez na pažbě dobrých akcí. Dík kluci třebíčský a ať vám slouží zdraví, elán, modrá obloha i veselá mysl dalších mnoho let.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • léto
  • 287 zobrazení
  • 5
  • 11
Jaro se pomalu láme do léta. A tenhle víkend to vyšlo na jedničku. Sice měl páteční dostavník už z Jihlavy 10 minut zpoždění, ale cestou se nás, mířících na festival do Chřenovického nádraží, sesbíralo dost. Já, spolu s Kamarády ze zapomenutého údolí, jsme vystoupili na Stvořidlech. Objevil se ještě kamarád z Čertových kamenů, pár z Měsíčního údolí a další.... a taky kytara, a tak jsme si na kiosku udělali hezkej večer. Pod hvězdy jsme šli dost pozdě. V sobotu to někdo vzal pacifikem, někdo pěškobusem. Krásná procházka podél Zlaté řeky do Ledče a dál do místa konání 13. ročníku hudebního festivalu. Všechno krásně voní, sluncem zalitá příroda, pohůdka.
V místě bylo již vše vzorně připravený, a tak se začalo na čas. O prolog se postaral Filip s dudama a moderátoři akce Fred a Čombe. Hudební maraton zahájila skupina Hřích, následoval Keltský folkrock od Dick ó Brass. S klidným folkem to mělo po nich Sakum Prdum hodně těžké, ale Hráč a spol to zvládli. Po malé přestávce za to vzali NaPohodu s výborným zpěvem Elišky a následující Elixír na tom byl vokálně taky super. V neutuchajícím vedru vzorně fungovalo občerstvení a vodní fontánka pro děti. Každé kapele za odměnu na závěr vystoupení, přivezl vláček soupravu medoviny až na pódium. V další přestávce došlo k poděkování hlavounovi Tučňákovi za úspěšnou přípravu a pokračoval František Nedvěd mladší se svoji i tátovou tvorbou. Slunko přece jen začínalo klonit hlavu za Sázavský hřeben a tak krom našeho zpěvu došlo i na tancování. Závan staré trampské klasiky nabídlo Duo Tornádo za podpory Čombeho basy. V další pauze nás navštívil fakír Dragon s rozdrceným sklem, lůžky z hřebíků a chodníčku z ostnatého drátu. Aby to nebylyla slabá káva, nechával si na sebe naložit metráky živé váhy z obecenstva - hrůza. Pomyslnou tečku za parádním hudebním odpolednem udělala již legendární Terrakota. Flek již dávno zahalila tma, zapálili jsme oheň a bylo nám fajn. Tmu využil Dragon ještě jednou a spolu s Anežkou předvedli dechberoucí ohňovou šou. Závěr se nesl v duchu poděkování všem zúčastněným , pořadatelům, ...... za špicovou akci. Jeviště osiřelo, hlediště, stany a okolí ohně ne. Když mně rosa v neděli ráno vyhnala ze spacáku, tak nad malým plamínkem rokoval hlouček kamarádů. Je to dobrý......ještě hoří, říkám si, balím a jdu na ranní klábos a kávu. Celej víkend byl parádnickej, Tučňákovi i spoustě bezejmenných patří velkej dík. Bylo to supr.......ahóóój!
více  Zavřít popis alba 
  • 2.6.2019
  • 238 zobrazení
  • 1
  • 00
Poslední májový víkend bude věnován k vyvrcholení a uzavření 45. ročníku literární soutěže Trapsavec. Mimochodem, nevěděl jsem, že je to nejstarší aktuálně běžící literární veřejná soutěž u nás. A jelikož jsem se po dlouhé době autorsky také zúčastnil, dostal jsem zvadlo. Hned pod Hamrem na Jezeře jsem měl štěstí a potkal Krumlovského Harmoniku s partnerkou z T.O. Verbež. Tábořiště ukryté v jedné z roklí malých pískovců jsme našli bezpečně. Počasí krásné a kamarádi se oddávají vejšlapům, jídlu, muzice, čtení či kreslení. Vládne tu obrovská pohoda. Od dvou hodin začíná nabitý program. Nejprve se rozdávají skalpy za lovce, kde je nejúspěšnější Dollík(4). Pak Hafran s tvůrci představují nové knihy a většina z nich je křtěna. Přestávky mezi bloky vyplňuje hudbou skupina Mayland. Jsou oceněni psavci se 150 a 200 literárními příspěvky a Tapi se Salimem uvádí nové CD pro děti. Jsou prezentovány detektivky, cestopisy, Tajemná místa pohanů a další. Seminář s porotou předčil fundovaností i zábavou mé očekávání. Také došlo na prodej tombolových lístků. V průběhu celého odpoledne jsme měli možnost si prohlédnout a také zvolit nejlepší záběry z mnoha desítek fotosoutěže Trasa. Ta v pěti kategoriích proběhla již po 26-té. Nad večerem program povolil, a tak jsme vzali buřťák útokem. Zapálení slavnostního ohně a vyhodnocení nás čeká až v osm. Je prostor i na odpočinek a pokec. Kolem potlachoviště se nás sešlo skoro stovka. Kawi vyhlásila a odměnila fotosoutěž Trasa, kde dominovala Šmidla z Prievidze (5 cen), Hafran pak zhodnotil velice úspěšný ročník. Sešlo se 247 skvělých literárních příspěvků a porota to měla strašně těžký. Slovy Belmonda a Kavče, by si odměnu zasloužila podstatná většina děl. Ale pro krásné ceny si mohli přijít jen ti opravdu nejlepší. Muzika hrála, zkušení mluvčí přečetli vítězné básně i prózu ve třech kategoriích, rozdali jsme si tombolu a v teple paprsků nám bylo moc dobře.
Neděli jsem věnoval čundrování po okolí a návratu domů. Mám z víkendu neobyčejně dobrý pocit, setkání s psavci, mistry ve fotografování, grafiky, řezbáři i obyčejnými trampy. Myslím, že v žádné zájmové komunitě nenajdeme tolik šikovných a plodných lidiček. Zaujalo mne také, kolik mladých lidí a dětí zde bylo - desítky. A také úžasný klid při čtení příběhů a poezie u ohně....... především zásluhou společného zájmu a absence točeného piva. Vezu si domů krásný zážitek a taky chuť zase něco napsat........................... Děkuji
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 27.5.2019
  • 216 zobrazení
  • 0
  • 22
10. - 12. května, oblast Sázava, camp T.O. Jižní Karolína. U příležitosti 24. výročí jsem se vypravil do mé oblíbené oblasti Zlaté řeky. Od Chřenovické zastávky je to kousek podél vody a pak se už musí pár kilometrů proti proudu Babského potoka na flek Kančák a hned za ním na osadu Karolíny. Byl to pěknej vejšlap a na fleku už to žilo. Akorát čásek hodit něco na buřťák a poplkat se známými. A že jich tu zase je..... Přesně ve dvě začínají soutěže, je jich fůra-pro děti i dospěláky. Tradiční Karolínkský biatlon i mnoho nových, na to jsou tady machři. Počasí je krásný a účast v kláních velká. U biatlonu a mačkání v autobusu je velká sranda, sek na přesnost má neuvěřitelnou úroveň, i ti, co trefí do milimetru se musí znovu potkat ve finále. Nakonec se ukazuje, že jsou v soutěžích hodně úspěná děvčata (Veverka, Kačka, Hagy hned 2x). Zajímavým a netradičním pokračováním programového odpoledne je dražba trampských věcí i ozdobných předmětů. Výborným licitátorem se ukazuje osadník Lišák, za přispění dražebního prudiče Tučňáka. Bohužel se naplňuje předpověď a začíná pršet. Osada postavila na campu několik přístřešků a tak zábava v podstatě pokračuje dál, dětem a psům situace vůbec nevadí. Blíží se večer a je nás tu už pár desítek. Mraky na chvíli roztrhly celistvou plochu a zapálení proběhlo skoro na sucho. Proběhla vzpomínka na kamarády, vyhlášení výsledků a předání cen. Hudení trojice se střídaly, akorát basák hrál furt.... Pěkně jsem si poklábosil, zazpíval i pobavil. Potlach se vydařil, i když propršela následně celá noc i celá neděle. Ráno bylo na fleku hodně bahnito a suchý dřevo na oheň byl problém. Cestou do údolí jsme vzpomínali na staré akce a v campu si pak dali parádní držkovku. Ahój kamarádi, bylo dobře. Karolíňanům patří dík.
více  Zavřít popis alba 
  • letos v květnu
  • 212 zobrazení
  • 0
  • 00
Duben se přehoupl do května a na jeho první víkend jsem se vydal na Lipnicko. Na tábořišti Slepičárna u Malého Budíkova sezval Kaštan a jeho TSI, kamarády ke 3. a poslední Vernisáži.
Ale popořádku, ráno jsem přistál pod Lipnickým hradem, provedl prohlídku a pokračoval jsem cestami mezi lomy, kterými se to v oblasti jen hemží. Pln síly jsem vyšlápl úbočím Holého vrchu vstříc zatopeným lomům Trojka, Hranice a Pětka. Skýtají romantiku opuštěných lomů. Vše podtrhávalo milion odstínů šťavnaté jarní zeleně smíšených lesů. Na koupačku to ještě nebylo, ale na břehu Pětky jsem poobědval a zavegetil. Malý Radostovický lom je v soukromém vlastnictví, a tak jsem jej neviděl. Hvozdem Na Hranici jsem přešel do oblasti stále využívaných lomů a zkoukl moderní plastiky Nomen Omen a Hlava XXII. Po zelené značce se vracím do míst původních Starých lomů. Soustava pěti zatopených důlních děl s názvem Hřeben IV je bohužel viditelná jen z vyhlídky a lesních krajů lomových hran, neboť ta nejbližší místa má v majetku ČTU. Ještě dělám odbočku na Skalní plastiku Zlatý voči. Po odpočinku se vracím po žluté stezce mezi rybníky Prostřední, Matějka a Váha. Je tu spousta ryb, ptáků, hmyzáků a další lesní havěti. Mířím proti kopci k lomu Dvojka a Jednička kde jsou další dvě skalní díla - Ústa pravdy a Bretscheiderovo ucho. Vytesala je skupina mladých kameníků pod vedením výtvarníka a sochaře Radomíra Dvořáka z Havlíčkova Brodu v letech 2005-7. Patronem celého „Národního památníku odposlechu“ je Richard Hašek, vnuk slavného spisovatele Jaroslava Haška. Tenhle parádní vejšlap ukončuji kávou a polívkou v občerstvení na okraji Lipnice.
Je nejvyšší čas se přesunout a stihnout v nedalekém Malém Budíkově Slavnostní vernisáž (začínající v 17hod). Její průběh s proslovy i zdravicí prezidenta republiky, byl fantastický, s okázalou vážnostní i absurditou. Do společnosti TSI je přijata kamarádka Petra, do funkce další ministrině. Ani deštík nám neskazil náladu. Večer dle tradic jsme se přesunuli k hudebně-pijáckému večeru v šenku v Kejžlici. Nálada i atmosféra byly famózní, hrálo se do jedné po půlnoci, kdy jsme se pomalu navraceli na flek. Je dobře, už neprší, a tak někdo ještě k ohýnku, někdo do spacáků. Dobrou noc a v neděli ahój!
více  Zavřít popis alba 
  • květen až červenec
  • 255 zobrazení
  • 1
  • 00
Jsou velikonoce, volno vyšlo na čtyři dni a já se rozhodl věnovat dva z nich toulání po Číchovsku. V pátek 19.dubna po ránu vyrážím z Brancouz proti proudu Radonínskýho potoka nejprve Pekelskou roklí a dále k Urbánkovýmu palouku. Je to chráněná mokřadní lokalita s výskytem spousty zajímavejch rostlin. Na ty nejzajímavější je ale brzo. Postupuje dál na Chaloupky, kde je ochranářská stanice. Několik dobrých akcí jsem tu taky prožil. Po drobném odpočinku a prohlídce druhových záhonků a přírodních stavbiček pokračuji na Pižmoňův flek na Zounarce. Je tu parádně, obědvám a relaxuju. Další kroky vedou na bývalý hrádek Střeliště a blízkou chajdu Herzánovku. Po těžbě se zde příroda sakra změnila. kolem Vápenice a dvora Hynkov scházím na camp Ratova Za Tratí . Zde dnes složím hlavu. Večer ale musím hasičům v Číchově udělat slíbenou práci a nezůstanu v šenku na Ostrově asi jen u jednoho pivča.
Je deset a já jsem zpátky na campu, trochu žvance, trochu kultury a jdu spát. Sobotní ráno jsem nedospal, nešlo to, a tak jsem přivítal slunce a rozloučil se s měsícem. Indiáni to tak dělávali, tak uvidím, jaký bude den.... Po pár kilometrech dnešní štreky stoupám k naší staré chajdě. Pete Boxan tu je, ale trápí ho migréna a tak pokračuji lesem na vrch Hlíny. Podstatná část jich je mrtvá, je mi smutno. Strávil jsem v nich moc let s dobrými kamarády. Potkávám zmatenou zvěř, která přišla o své útočiště. Vše zlé je ale pro něco dobré, masivním kácením vznikly nové výhledy a najednou objevuji nové skály a strže... Z vrcholu je úžasný rozhled na mnoho vesnic, hvozdů a remízků. Podél Červené Lhoty mířím ke Klokočským loukám, plných květů. Klábosím s dřevaři a mířím po strouze do údolí. Cílem jsou pro mne nejstarší trampské chajdy na skalách u Oblazně. Navštěvuji Naději i Honolulu, kde získávám historické materiály pro uvažované druhé vydání knihy Tramping na řece Jihlavě. Na Oblazni u Obereiterů trávím návštěvou a plkáním o historii bezmála hodinu. Je čas pokračovat na Číhalínský starý flek a Račerovickým údolím do osady Zlaté Pádlo. Neměl jsem štěstí a šerifa Zdenála ani nikoho dalšího jsem nezastihl. Scházím tedy strží dál a na chvilku se stavím na T.O. Sirius. Zvažuji jestli stopem nebo vlakem podniknu návrat zpět Ratovského lomu. Pěšky už ne, mám toho v nohách moc.
Zbytek svátečního víkendu strávím v přírodě s rodinou, bylo to pěkný a zdařilý. Je to hezký kraj, mám ho rád.....
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 21.4.2019
  • 209 zobrazení
  • 2
  • 11
Je 13. dubna a přijal jsem pozvání na setkání z cestovatelem Karlem Průšou, alias Nevadou z T.O. Jižní Kříž, které osadníci ze 60. míle uspořádali v Zakřanech. Ačkoliv rosničky strašili s deštěm a sněhem, vyrazil jsem brzo ráno a dopoledne věnoval vejšlapu Mariánským údolím. Je to trochu nedoceněný cíp přírody severně od Zastávky a Rosic. Je zde obrovsky rozmanitá květena i fauna. Jaro sem přišlo o hodně dřív než na Vysočinu, a tak bylo co vidět. Narazil jsem i na partu divočáků, ale odmítali se fotit.... Různé druhy koní v ohradách byli vstřícnější. Výstup na hradisko Zbraslav, mně neodměnilo velkou podívanou. Kdysi velké hradiště s parádním systémem valů a příkopů bohužel rozebral zub času. Přechod Kozího hřbetu jsem přepískl, je to stráň jak kráva. Seběhl jsem do Chroustovského údolí
a oproti plánu už nešel k hájovně a vrátil jsem se na rozcestí.

Od jedné hodiny mělo začít setkání, a tak se přesouvám do blízkých Zakřan. Po dvou letech se uskutečnila 6-ti členná výprava do Peru. Úžasné záběry a komentáře z pobřeží, hor, deštných pralesů i pouště. Archeologické nálezy ze dna bývalého moře i nepochopitelná stavební kouzla Inků. Takhle komplexní a nabitý cestopis jsme asi nikdo z nás neviděli... Skoro měsíční cestu absolvovali na koních, kolech, pěšky, dodávkami i autobusy. Jako šílený nám přišly přejezdy lanovkou mnoho desítek metrů nad rozbouřenou Urubambou. Život mezi indiány i rozjařený život ve městech, takřka středověké osady v horách i cestování bez kyslíku ve výškách i 4500m n.m. Stoupání a převýšení na denních trasách bylo příšerný, celkem pěšky ušly ke třem stovkám kilometrů. Smekám. O přestávce i po skončení skoro dvouhodinové produkce hráli kamarádi z Brna i trampové z Božské Betty. Úplně nabitý sál zpíval, bavil se, prohlíželi se fotky a kroniky, diskutovali jsme z cestovateli. Moc se mi to líbilo, setkal jsem se z výbornejma lidma a alespoň na chvilku nasál, to co většina z nás v životě neuvidí a nezažije. Nevada nás v závěru dostal úvahami nad plánem nejbližší výpravy do Peru, která bude ještě letos a měla by na lodích vést také po Orinoku k Brazilským pralesům . Klobouk dolů, je to prďák....
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 15.4.2019
  • 225 zobrazení
  • 1
  • 11
Jako každý rok, počátkem jara, pořádají jihlavští Hudsoni sázení stromků. Po roční pauze se vracíme do bašty tohoto bohu (a hlavně lesu) libému počinu, do Zhoře. Páteční večer trávíme v šenku u Vítků s pivínkem a dobrotami u kytar, zpěvu a tlachání (notoričtí obšoustníci i imitací tance). Večer je příjemný, ale nelze to protahovat, leč ráno v osm (prý?) odcházíme za prací. Po příjemné noci v campu - přilehlém lese, narychlo snídáme a spařujeme hrdlo kávou a jsme opravdu hnání pohůnky z pořádající organizace na mýtiny vzorně připravené kůrovcem. Na dvou stanovištích se více jak šedesátka kamarádů pustila do sázení olší, javorů, dubů, buků, modřínu a smrků. Terén byl přijatelný a počasí ideální. Počáteční srandičky a hlahol s přibývajícím bolením zad upadaly. Chutná sváča a pitný režim z jídelny HBC přišly vhod. Částečně jsme stahali i větve z jedné části nad rybníčkem a po druhé hodině bylo hotovo. Do země jsme vpravili 4750 stromečků. Mise, nasrat kůrovce se zdařila! Vracíme se na flek, odpočíváme, občerstvujeme se a pak dochází k dvojutkání trampských skupin v oblíbeném trampském špačkovy. Následuje ještě soutěž v šikovnosti na 15 ti metrové kládě a nejapné pokusy ji překonat na chůdách. Večer se přiblížil, a tak je zažehnut oheň a večer plný hudby, zpěvu, plků, vtipů, zábavy a relaxace je nám odměnou za vykonanou práci. Bylo to zdařilé, počasí vyšlo a vše proběhlo dík dobré organizaci Habešanů v pohodě. V neděli nás vítá omrzlá louka, ale slunko dělá co může a bude to určitě hezký den. Loučíme se a příště přijedeme lesu určitě zase pomoct. Ahóój
více  Zavřít popis alba 
  • 7.4.2019
  • 214 zobrazení
  • 2
  • 00
Řeka Jihlava je v místech zatopeného údolí Dalešickou přehradou legendou zvláště třebíčských, ale i jihlavských, zbýšovských a brněnských osad. Je krásnou tradicí se na ostrohu Halířské skály, vysoko nad její hladinou, každoročně sejít, zavzpomínat na zatopené trampské stezky a kamarády, kteří vandrují na druhé straně řeky života. Letos toto setkání vyšlo na sobotu 23. dne měsíce vran. Od vlaku ve Vladislavy nás podél řeky šlo několik desítek. Vládlo krásné jarní počasí a zábava byla výborná. Na mohylu jsme přidali každý ten svůj vzpomínkový kamínek, klábosili a kochali se výhledy. V jedenáct hodin nás již bylo kolem pietního trampského místa více jak stovka, a tak šerif STO Simba ztišil dav a nechal zapálit slavnostní oheň. Po vlajce nás přivítal a řekl pár slov a opět jsme zazpívali pár vzpomínkovejch písniček. Tradiční příspěvek měl letos kritičtější tón, ale mnoho myšlenek bylo pravdivých a snad každý si v tom našel něco poi sebe. Většina z nás si pak našla vzpomínkou nějakého kamaráda z několika desítek tabulek na skalách amfíku. Postupně jsme se po focení, plkání a užívání jarních paprsků vydali na cestu do Koněšína. Zde byla domluvena slezina s (výborným) občerstvením v šenku Na
kraji. Hrálo se a zpívalo, tlachalo a smálo do pozdního odpoledne, kdy jsme se individuálně rozešli na špacíry po okolí nebo cestu domů. Dík patří třebíčským osadám za zajištění pěkné akce a všem za hojnou účast a zábavu ! Ahóóój
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 24.3.2019
  • 227 zobrazení
  • 3
  • 44
Je polovina března a v krajině pod vrchem Javoříce tradičně Štrekaří pořádají setkání trempíků k přivítání té veselejší a příjemnější části roka, jara. Páteční hraní v hasičském šenku v Klátovci je famózní, sešla se dobrá parta a mnoho nástrojů. Počasí odpoledne i noci je zlobivé, prší, fouká a s nadmořskou výškou i posněhává. Sucho ve wigwamu nemá hned tak každý. Sobotní ráno není o moc lepší, ale po vydatné snídani se hloučky kamarádů vydávají na vejšlapy po okolí. Každý hledá v nějakém tom koutě kousek jara, aby jej dotáhl zpátky na flek. Naše parta vyráží přes rybník Zhejral na tábořiště T.O. Černá střela, starý flek Zlatého Západu do Klátovce a přestávku děláme u výborné polívky na boudě Montyho a Mazlíka. Střídáme zde jinou skupinku a po kávě pokračujeme přes starý tábor do campu T.O. Hvězda Severu, na 40. míli. Tady nikdo není, trochu vzpomínáme na staré akce a pokračujeme kolem lomu zpátky. Před samotou Rusko nás křižuje třicítka muflonů. Po jednom pivču v hasičárně se přes hráz vracíme na camp Křehule, kde již probíhají soutěže. Někdo se baví, někdo večeří a konečně přestává pršet a v protrhané oblačnosti slunko míří k západu. Je tma a po zdlouhavém zapalování zahoří i mokré dřevo hranice. Je nás kolem ohně určitě víc jak šedesát. Šerif vyhodnocuje soutěže, všichni přejí oslavencům Zeldovi a Čornymu (2x40). Pak se již hraje, a hodně dobře a hóóódně dlouho. Je asi nejteplejší noc za posledních mnoho jarňáckejch akcí Štreky. Je neděle ráno a.....je jaro! Slunko svítí, ptáci hned naladili a je teplo. Vzorový přechod období. Ještě nějakou tu hodinku u buřťáku, loučení a někteří ještě na za další štrekou, jiní už domů. Paráda, dík kluci a ať už nám to vydrží....!
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 18.3.2019
  • 250 zobrazení
  • 2
  • 11
Začal březen, sobota druhého. Jori přijala výzvu na Český pohár v lezení na sílu do Jesenické sportovní haly. Špička českého boulderingu i ti co jim dýchají na záda si to rozdali v kvalifikacích i finále a byl to opravdu výkonostní nářez.
Sobotní odpoledne jsme věnovali vejšlapu okolo vrchu Pekelník nad Lázněmi Jeseník. Celou neděli pak výpravě na Krnovskou baziliku , hrad Šelenburk a do kaňonu Rešovských vodopádů. Jaro se maximálně snažilo, ale na mnoha místech stále sníh a led, na Červenohorském sedle bude zima ještě hóódně dlouho. Paráda, fotky napoví.....
více  Zavřít popis alba 
  • letos v březnu
  • 208 zobrazení
  • 1
  • 00
Již po čtrnácté westernové městečko svolává trappery a dobrodruhy k velké terénní hře. Od 22. února se sjíždějí lovci do zasněženého a promrzlého Stonetownu. Večerní session v Gold Nugget Saloonu se při muzice a pití protáhl do časných ranních hodin. Během sobotního dopoledne se stav závodníků z mnohonásobil, a tak starosta městečka přivítal bezmála čtyři desítky lovců ve dvou kategoriích a ve 13 hodin vypustil do prostoru. Zde na ploše několika kilometrů čtverečních čekalo mnoho stanovišť (lov medvěda kopím, lasování na kůl, střelba z westernových zbraní, hon na mývala, lov ryb, hod noži na cíl, střelba vzduchovkou na zvířata a velký zvěřinový test). Šlo o souboj trapperů, ale taky o příjemnou procházku a setkání s kamarády v přírodě. Časový limit tří hodin podstatná část lovců zvládla. Večer ve velkém saloonu proběhlo vyhlášení úspěšných i pořadí všech, předání cen a pak se již hrálo, zpívalo (tentokrát netančilo), jedlo, pilo až do druhé hodiny ranní. Bylo to fajn, v krásném prostředí a bez vážnějších úrazů. Tradiční zimní táboření pod širákem, které je dobrovolnou přílohou akce, opět zachraňoval Tučňák. Ahoj a dík za pěknou akci!
více  Zavřít popis alba 
  • letos v únoru
  • 213 zobrazení
  • 0
  • 00
Je půlka února, z mnoha akcí volím vandr s osadou Podběl. V plánu je jihovýchodní část Broumovských skal. Sraz je v Machově a na štreku nás vyráží šest (Mušák, Kanál, Anča, Tonda, Lapťa a já). Kolem Židovky je to pohoda, výstup pod Signál je mazec. Zde uleháme k prvnímu bivaku. Sobotní ráno je slunečné, krásné. Kolem vrcholu do bludišť a pak na Junáckou vyhlídku. Po cestách je dvacet čísel sněhu, mezi skalami po kolena. U Petrova kříže potkáváme první pocestné, na okruhu se skalními zvířaty, resp. na vyhlídce fůru dalších. Alpinisti, co vyšplhali na vrcholové kameny, pak měli výhled až na Sněžku. Jedna paní nás upozorňuje, že zde jsou vlčí smečky, nevěříme - jsme v klidu. Oběd dáváme na skalce u zelené. Následující část bude na bushmana. Ač je hromada sněhu, propadáme se do bažinné části. Přes hřbet scházíme ke studánce pro HV4 (nový vzorec vody). Napříč nejbližší roklí to není reálné a tak se kousek vracíme a míříme k druhému bivaku po zelené. Tábořišti věnujeme více péče, vyrábíme i lavice kolem ohně. Plkáme a sušíme boty do půlnoci. Ráno objevujeme vlčí stopy (a spousty jeleních, laních, srnčích, ....) - stále jsme v klidu. Opět na bushmana míříme k Černé rokli. Je to paráda, sníh je místy i po rozkrok. Divočina, skály, buš. Pod skalou je sváča s cvrččí sušenkou. Z velkého výhledu nás čeká sešup do Písečného žlebu. Potkáváme i pár trampských fleků se sruby a totemy. Cesty jsou pokryté ledem - bruslíme. Výprava se chýlí k závěru. Sluníme se na holinách a pak již Machov. U pivečka, dančích plátkách a tataráčku na Kukuldě akce končí.
Ahoj zas někde ve skalách!
- A JEŠTĚ BUDE MALÉ VIDEO -
více  Zavřít popis alba 
  • letos v únoru
  • 220 zobrazení
  • 2
  • 00
Původně jsem uvažoval první víkend února strávit na 46. zimním táboření na Lichnici. Zvadlo a chuť podívat se na místa, kde jsem strávil spoustu akcí a mám dobré přátele, mně ale zavál do podhůří vrchu Javořice. Sobotní den osada Podběl naplánovala výpravu pěšky-běžky do okolí. Vandrovníků bylo více, ale lyžníci nám brzo utekli. V místy až 40cm hlubokém sněhu to šlo strašně ztuha. Z tábořiště pod Janštejnem jsme to vzali na Slibovou skálu, Královskou cestou na Rácovské křížení a lesy na Lovu zdar, pískovnu a přes zříceninu zpět. Zažili jsme krásné výhledy, koulovačku i spoustu srandy. Večer po návratu nás organizátor Lapťa bohatýrsky pohostil 7 koleny, pečenou zeleninou a společně jsme vyrobili mnoho litrů dobré bouwle. Při kytarách, housličkách a vyprávění jsme vydrželi do pozdních ranních hodin. Po krátkém spaní jsem v neděli špacírem vyrazil přes Touláky a T.O. Pátý den na pacifik. Parádní víkend s výbornejma lidma. Ahoj kamarádi, Lapťo vše nejlepší !
více  Zavřít popis alba 
  • letos v lednu
  • 209 zobrazení
  • 0
  • 00
Druhý lednový víkend patří tradici v zimním táboření. Z vlaku vystupujeme v Náměšti. Já, Jirka, Kuba a Hříbek. Cestou se k nám ve Zňátkách přidává sympatický černý pes a doprovází nás až do Sedlece, místa večerního hraní. Sníh z našich beder brzy roztaje a je nám fajn. V noci se přesouváme na flek T.O. Mňouci. Noc pod širákem je vlahá, ale dá se to. Po rozsáhlé snídani a vtipkování kolem buřťáku vyrážíme na vycházku. Po starých Oslavských boudách - Plechárna, Silverka, Haryovka, Umýrajda. Tematický vejšlap přerušujeme v sedleckém lokále na pivčo, kávu, někteří na smažák. Cestou zpět na sedlecký hrad. Na campu se již vše schyluje ke slavnostnímu ohni. Fagulí se chopí nejmladší trampíci a po vlajce a nezbytném Drobkově projevu se zpívá a tlachá. Kačky vaří grog a svářko a je dobře. U ohně je prakticky stále živo, a tak tii co jdou poslední pod celtu se zdraví s těma, co jdou sušit cajky z nočního deště, prostatáře i ranní ptáčata. Neděle podle času, přešlapování u ohně, vycházky, návrat.
Děkujeme, bylo to fajn a příště na Oslávce zas !
více  Zavřít popis alba 
  • letos v lednu
  • 213 zobrazení
  • 0
  • 00
Camp 40. míle, podzim, akce 44. výročí osady.
V pátek ohni předcházela oslava dvojích narozenin, toho jsem se neúčastnil, přijel jsem s Kondory až v sobotu ráno.
Prvně přivítání, pokec a gábl a pak vyrážím ven. Kluci mi utekli, tak snad někoho potkám. Na Monťasovně je veselo, špacíři se tu potkávají, já pokračuju dál na Zhejral, kde jsou Kokos s kámošem. Jdu dál pod camp Dlouhé štreky na Křehuli a obloukem nad velký rybník a zpět na "čtyřicítku". Soutěžení už probíhá, taky si zablbnu a pak zatábořit (najít flek, přístřešek není třeba), něco sníst a pomalu na potlachoviště. Sešlo se nás k 80, muzikantů dost a počasí drží. Půlnoc je tu hned. Poklábosil jsem řádně a druhá již padla, jdu pod hvězdy.
Ahoj !
více  Zavřít popis alba 
  • červen 2011 až říjen 2018
  • 123 zobrazení
  • 0
  • 00
Je říjen roku 2018 a dostávám do rukou zvadlo, na jehož titulní stránce je osadní cejch a dobová fotka rozesmátých chlapců a děvčat jihlavské osady Osamělých vlků. Podstatná většina pamětníků již vandruje na druhé straně řeky života, ale šerif Bohuslav Laška, zvaný Patrik má syna Petra Lebedu Lašku. Ten dál nese vlajku osady Osamělých vlků a letošní rok se dožívá požehnaných sedmdesáti let.
A tak se v sobotu 17. listopadu sjíždějí desítky kamarádů do obce Klátovec. Místa na úpatí nejvyšší hory Jihlavských vrchů Javořice, krásné a zachovalé přírody, ráje trempů a místa mnoha trampských campů jihlavských osad. Samotný tento den je pro českou historii i budoucnost významný, letošní rok je milníkem 100 let trampingu v našich zemích
a zároveň i stého výročí naší republiky. Den ve všech směrech slavný a vyjímečný. Víkend pro legendární osadu i našeho dobrého kamaráda významný.
Víkend provází nádherné slunečné, i když už trochu mrazivé počasí. Mnozí využívají odpoledne k vejšlapu po okolí. Já se vyrážím podívat na staré tábořiště, kde jsme strávili dvě táborové sezóny. Pohledy na vše zničené a padlý les jsou tristní.
Zázemím oslav osmdesátin osady a narozenin Lebedy je malý Klátovecký kulturáček. Chvíli před soumrakem se scházíme kolem slavnostního kruhu a kamarádi přinášejí hořící fagule. Zářivé plameny hřejí a přinášejí teplo do prokřehlého večera. Po Vlajce a písni Kamarádovi vzpomínáme na trampíky, kteří odešli na svůj dlouhý poslední vandr. Slovem oheň doprovází
šerif Kondorů Pavlušák. Po několika písničkách se přesouváme do kulturáčku, kde oslavenec Lebeda přebírá spoustu dárků různých velikostí, tvarů i druhů. Hudebníci se střídají, zpívá se i tančí. Lebeda za přispění kamarádů připravil velkolepé občerstvení, kde si přichází na své sladkomilové, salátníci i zatvrzelí masochysti. Přichází i přání ve formě veselé scénky
bývalé ženy s nemanželskou dcerou. Táborák venku stále hoří a tak se k němu vracíme na kus řeči ve vůni spáleného dřeva či cigaretku. Hudba a zábava pokračuje i dlouho po půlnoci a když jdeme spát, potkáváme se s prvními ranními ptáčaty.
Moc jsme toho nenaspali, neděle se nese v duchu tlachání, dojídání nekončících zbytků a plánování dalších akcí. Ačkoliv se nejednalo o klasický potlach, byla akce vynikající, sešlo se osm desítek kamarádů hlavně z jihlavska, Jižních Čech a Prahy.
Lebedovi se akce moc povedla.Vzpomínkou nám bude camrátko i osadní výroční odznak.
Přejeme Ti kluku jeden stříbrovlasej hodně zdraví, pohody a elánu v soukromém i trampském životě! A děkujeme....
více  Zavřít popis alba 
  • listopad 2018 až leden 2019
  • 177 zobrazení
  • 0
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Ahoj všem, kteří mají rádi přírodu, toulání, naše zelený písničky i trochu toho adrenalinu.
Pro vzpomínky na fajn místa, akce i lidičky vkládám pár fotek, případně videí z různých příležitostí, která jsem navštívil. Ne na každé akci fotím a ne všechny jsou perfektní. Ale mám je jako vzpomínku na atmosféru, lidi a místa. A pokud chcete, podělte se se mnou o ně.

... carpe diem, Jiřča

Adresa na Rajčeti

www.jirca6.rajce.idnes.cz

Aktivní od

11. prosince 2018

Pohlaví

muž

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

Má oblíbená alba na Rajčeti

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama