Název

Železné Hory - Strádovským Peklem podél Chrudimky

Popis

Vymyšlený jsem to měl tak, že si udělám vandřík do Údolí Pekla a cestou přes Žumberk dojdu na kemp Horka, kde probíhá zábavně sportovní den - Mravenčení. Je sobota 18. srpna, lehce pod mrakem a ne pařák, prostě optimální na vejšlap. Vyrážíme s Renčou do Nasavrk. První etapou bude Keltská stezka, Hradiště, více jak 23 hektarové oppidum České Lhotice a blízké historické okolí. Na mnoha tabulích jsme zjistili, jak zde obyvatelé šest století před Kristem žili, hospodařili, stavěli, bojovali, jak měli vybavená stavení, …. Dýchla na nás úžasná atmosféra a mezi 8-mi metrovými obrannými valy si připadali jak mravenečci. Člověk nechápe, co tohle všechno muselo dát kdysi práce. Po zelený scházíme podél prakticky vyschlého Hradišťského potoka k soutoku s řekou Chrudimkou. Skály a cesta jsou krásný, Hradišťský vodopád však smutně čeká na svoji pýchu. Zde začíná Pekelské údolí, už od roku 1915 sem jezdili trempíři a skauti tábořit, od 30. let zde pak vznikaly osady, chajdy a trampské kempy. Cestu lemují plastiky zvířat, které smutným pařezům vtiskly šikovné ruce trampských řezbářů. V hlubokém kaňonu míjíme staré chaty a sruby (Ozov, Korejda, Juliánka, Marcela, U Pampelišky, Dům u Jelena, U sv. Antoníčka, Muří noha, ….). Jen Šolišandu, tu úplně první ze všech, jsem nenašel….. U jedné z nich asi tucet kamarádů mělo slezinu a voněla jim tam nějaká pečínka. Pokračujeme zvolna dál kolem Pekelského mlýna do Údolí Strádovského pekla. Jdeme stezkou v oboře s jeleny a muflony. Založil ji už v roce 1776 hrabě Auersperg. Krajina změnila ráz, suťové svahy se střídají se strmými skalisky, na nich se z posledních sil drží borovice v podivných náklonech, na menších skalkách je spousta vřesu, kytek a trav, níže pak jedlové a bukové háje. Řeka střídá klidné části v mnoha ramenech s úzkými kamenitými úseky, kudy rychle spěchá ke Strádovskému mostu. Ještě před ním obědváme a kocháme se. Pak už vzhůru do skal, kde nad bezednou rokli vzhlíží rozvaliny hradu Strádova. Po výstupu děláme přestávku, přemýšlíme, jak to dřív vypadalo. Opouštíme údolí i Přírodní rezervaci Krkanka a přes hřbet míříme lesy k Libáni. Na lavičce u památníčku zvažujeme, jestli ještě Radochlínské rybníky nebo uzavřít okruh přes Drahotice a Ochoz do Nasavrk a dál na hrad Žumberk. Zvolíme druhou variantu, Drahotický rybník je úžasný. Se stovkou čibuků, kačen a starou alejí statných dubů. Na okraji Nasavrk nahlížíme do velkého arboreta včelařského institutu a školy. Je snad jediné toho druhu v republice. Na závěr výpravy ještě zlehka houbaříme a vracíme se. Mravenčení na Horce už se dnes nestihne. Ale bylo to moc fajn…..

Nastavení