Název

Žďárské vrchy

Popis

Cikháj, malá osada ze všech stran obklopená hustými lesy . Naprosto panenské prostředí moravské části Žďárských vrchů. Vyrážíme na vejšlap Zlatnickým lesem k místu zvaném Zubačka. Opět se vrátilo babí léto, v lese nacházíme suchohřiby, je příjemně. Po třech kilometrech se cesta otáčí vzhůru od vrchu Za Lištinou a míří k Tisůvce. Je to jedna z několika osmistovek na trase. Smrkový les přechází v jedlovobukový porost, střídají se mokřady se suťovými poli. Na vrcholu pod rulovými skalisky dáváme oběd a věnujem se prohlídce. Výhled z vrcholu je díky úžasné viditelnosti daleký, troufám si říct, že vidím Velkou Deštnou V Orlických horách (cca 80km). Pokračujeme kůrovcem nedotknutými lesy kolem Snítku a mokřadem přes pramen řeky Svratky, který zde prožívá teprve svou rodící se etapu. Co jsme sešli, musíme opět nastoupat, blíží se Žákova hora a má 810m n.m. Na cestách kolem ní je zbudována pěkná naučná stezka a má svoji Národní přírodní rezervaci. Na jejím vrcholu se za napoleonských válek vyráběl javorový sirup, v lesích jsou dodnes patrná místa milířů. Po vychladnutí pokračujeme dál ke Stříbrné studánce, jednom z pramenišť řeky Svratky. U lesní cesty je starý zatopený lom. Tady už se stezka srovná a bude méně náročná. Za prostředním kopcem odbočujeme ze značené trasy a na bušmena jdeme k umělému kanálu, který staří mlynáři a hamerníci nazvali Sražená voda. To jsme již na modré, je to cesta partyzánské brigády M.J. Husa. Úplně obyčejnou, ale krásnou cestou českého venkova se vracíme kolem hájovny zpět do Cikháje.
Slunko kleslo trochu k obzoru a zvedl se vítr, ale byl to pěkný, snad ani ne patnáctikilometrový cour. Ještě se zastavujeme u kaple svaté Anny a nad Mlynářským rybníkem končíme dnešní špacír. Bylo to fajn, takový parádní počasí možná letos na štrece už nepotkáme…..

Nastavení