Název

Javořicko III

Popis

Nějak se to sešlo a jsem v tomto kraji za poslední půlrok potřetí. Tady je ale vždy co nového objevovat, a to známé člověk rád uvidí zas ve světle jiného ročního období. Vyrazili jsme z Řásné směrem k Velkému pařezitému rybníku. Po dvouleté rekonstrukci hráze a nutnému vyčištění se právě napouští. A tak ještě lze chodit po mokřadních březích a části jeho pobřežního dna. Oklikou stoupáme pod přírodní rezervaci Mrhatina a dál kamenným mořem na Míchovu skálu. Tento bod si za cíl zvolilo mnoho dalších špacírů, a tak tam byla pěkná společnost. Skály i výhled jsou zde stále krásné. Z kóty 773 m. n.m. klesáme nekonečnou rovinou k Průseku. Potkáváme pár cyklistů, kteří v sedle vehiklů míří na nejvyšší vrchol oblasti, Javořici (836 m.n.m.), smekám a užívám si sešup takřka 200 výškových metrů. U Malého pařezitého rybníka dáváme sváču a plánujeme další postup výpravy. Tušíme, že brzy zmoknem. Renča přesto loví foťákem mokřadní a luční květenu. Brzy míjíme Pilný rybník a v obci Řídelov odbočujeme k zatopenému lomu. Už je to dobrých 18 let, co tu Ondra byl na koňáckým táboře. Vypadá to, že zde potapěči asi skončili…. Prudkou strání na buschmana si bezpečně zkracujeme cestu k Javořickému potoku. Pajda na nás z oblohy pláče, no co se dá. Zmoknout můžem, uschnout musíme…. Nad kaskádou rybníčků jdeme příjemnou lesní cestou. Tady úřadoval z celé oblasti kůrovec asi nejvíc. Ale čekal jsem, že to tu bude horší. Voní nakácené dřevo a naše přírodovědkyně ukazuje, které kytky půjdou brzy do květu. Pomalu uzavíráme velký okruh okolo „Pařezáků“. Kamarád Aifel má na kiosku zavřeno, a tak přes rozkvetlé louky míříme zpět k Řásné. Neděli mám bohužel pracovní, a tak beru za vděk tímhle sobotním vandříkem. Stále prší, stále prší……, ale sešlo se to pěkně.

Nastavení