Název

Česko rakouská Kanada

Popis

Pomalu končí říjen a dny se krátí. Tenhle vandr vymyslel kamarád Hank, ale už třikrát jsme ho museli odložit…. a tak se ve mně hnuly ledy a do pustiny jsem vyrazil sám. Česká Kanada jsou úžasné hluboké lesy, úzkokolejka, hrad Landštejn, Albéř i Nová Bystřice, ….toulání a koupání, atd. Moje kroky ale vedly mimo značené cesty, místy, kde nic není… To jediné, pohraniční vesničky, zničili komunisté a armáda ve jménu železné opony. Zbyla tu jen pustá divoká krajina.
Od Svatého Martina vyrážím k samotě Návary a dál kolem Křížového vrchu směrem k bývalé osadě Staré Hutě. Na soutoku tří pramenů v těsné blízkosti rakouských hranic zbyl jen kříž a pár základových kamenů. Zvon na farním kostele v blízkém Reingersu bije poledne. Je krásně slunečno a tak stín k obědu hledám v lese Túrkenbúhel . Vracím se k hranici a lesní pěšinou mířím k rybníku Walden. Cesta přechází v mokřad a následně v bažinu, paráda…. Walden je mnohahektarová plocha plná života, vodních ptáků, na hladině se plácají hřbety ryb. Chladím nohy v pobřežní mělčině a odpočívám. Na západní straně je rezervace Hadí vrch s krásnou vyhlídkou. Obracím své kroky na jih, kde byla víska Rajchéřov a po půldruhém kilometru obec Romava. Procházím mezi Starým Romavským a Mlýnským rybníky. Ten větší je vypuštěný, ale divočina je tu dokonalá. Rozpoznávám ruiny kostelíka a mnoha domů, byla to velká vesnice. Opět mne cesta vede na rakouskou stranu. Je tu nějaký dvůr, ale ani živáčka. Stoupám do svahu a borůvčím se blížím ke skalním útvarům Pyramidového vrchu. Je tu na co koukat, občas zastavuji. Je vedro jak v létě. Podzim oblékl přírodu do pestrých šatů, smíšené lesy s pestrým podrostem jsou krásné. Dlouhou svažující se cestou přicházím na lesní svážnici. Břeh je částečně vytěžený a je zde krásný výhled. Na dlouhé rovince mi slunko dává pěkně za uši. Vpravo je bývalým lom a nad ním skalnatý vrch Hoherstein a Steinformation. Nohy bolí, ale kamzíkuju po vrškách a výhledech, záhy ztrácím cestu a tak udržuji alespoň směr. Ještě, že je to z kopce. Po sváče na pařezu hledám větší cestu a mám štěstí. Kolem zurčících pramenů sestupuji do údolí, která končí na mizerné asfaltce. Za nejbližší malou vískou Kleintaxen jsou zase Čechy. Poprvé od rána potkávám lidi. Rád bych tábořil na české hroudě. Je ale ještě čas, proto odbočuji podél potoka směrem , kde kdysi býval Hanftlův mlýn. Podle dobových map z 18. stol. to byl obrovský objekt. Jen stěží rozpoznávám základy a náhon. Kolik úsilí a práce přišlo vniveč. Vracím se zpět cestou tam, kde se slunce kloní nad nejbližším lesem. Zde po obou stranách cesty byla další velká vesnice Košťálkov - Gottschalings. Nedovedu si představit, že tu byl kostel, hostinec a skoro 80 domů. Co nezničila armáda, pohltila příroda. Možná někomu na zahradě, možná přímo v domě, nevím, rozdělávám malý ohník a večeřím. Obloha je plná hvězd, měsíc má vzorně napsané písmeno Dé. Je to zvláštní, v této krajině dřív žily stovky a tisíce obyvatel, zpívaly a smály se děti. Pak je vystřídali desítky , možná stovky zamračených vojáků a dnes tu sedím a suším zvlhlé boty úplně sám…..
Cestu končím opět nad samotou Návary, jen škoda, že jsem na blízké farmě Veclov nezahlédl místní velké stádo amerických bizonů. Buď na ně bylo brzo nebo pozdě nebo byli na druhé straně svého obrovského území. Byl to krásný i trochu nostalgický vandr. Nepotkal jsem ani kůrovce ani kovida, no co víc si přát…..?!

Nastavení