Název

České středohoří

Popis

Je poslední červencový víkend. Vyrážíme na týden odloženou výpravu do Českého středohoří. Pro nás trochu vzdálený a neprozkoumaný kraj, plný strmých kopců, smíšených lesů a historických i lidových zajímavostí. Počasí nám přeje, teplota je na chození celkem rozumná. Na rozcvičku si dáváme výstup na vrch Lovoš, odměnou je výhled zahrnující Lovosicko a Bílinsko. Zpět jdeme krásným Oparenským údolím. Oběd v Černodolském mlýně je výbornej, ale trvalo to. Ondra s Renčou šplhají ještě na Oparenský hrad. Přesouváme se do Zubrnic, kde je krásný skanzen, železnička se zajímavou historií a další lákadla . V plánu je výstup na Bukovou horu. Je to 683 m vysoký ostroh nad kaňonem řeky Labe. Širý rozhled , (kde se dalekohled vyplatilo vzít), je podtržen dramatickou oblačností. Vracíme se kolem obrovského vysílače a chtěli bychom dnes ještě stihnout blízkou Bobří soutěsku na stejnojmenném potoce. Nějak jsme při tom ústupu zapomněli na ledové jámy. No co se dá…? Na dně čedičové Bobří rokle roste chladnomilná květena, ( bledule jarní, prvosenka, či růže alpská), žije zde množství obojživelníků a plazů, např. mlok, ropucha nebo zmije. Je tu ale taky dost bláta a správnou buš dotvářejí popadané stromy. Pozdní večer nad rybníkem a mokřadem Bažant nám znepříjemňují hordy hmyzu. Je čas prchnout, přesouváme se do Bořislavi k paní Lence, kde strávíme noc.
Neděle. Stín blízké Milešovky jsme hned po ránu chtěli vyměnit za rozhled z jejího temene, ale s ranní oblačností, která nastala, by byl třetinový. A tak jsme vyměkli na krvelačný výstup a udělali dopolední náhradu v podobě výhledů na Dubičkách a kostelu sv. Barbory. Po mnoha letech jsme zavítali společně také do nějaké zoo, konkrétně ústecké. Je to samá stráň a sešup, ale je tu spousta druhů, které jinde nemají, bylo to fajn. A oběd taky paráda. Odpoledne se vracíme zpátky do buše a za historií. Dalším symbolem tohoto kraje, je čedičový vrch Klapý a nedobytný gotický hrad Hazmburk. Cestou vzhůru jsme trochu zmokli, ale pak se Pajda umoudřil a tak vyhlídka stála za to. Stezkou zpátky jsme se zastavili v obci Slatina, která je svou velkou oválnou dispozicí a více jak 900 let starou historií hodně zajímavá. Jen dva kiláčky odsud je Libochovický zámek s krásnou zahradou a parkem…. to dáme. V nohách je únava hodně cítit, ale slunečné odpoledne na nábřeží Ohře, v parku a vůně květů u velkých skleníků, to vylepší…… Chtělo by to týhle oblasti věnovat více dnů, ale aspoň trochu jsme nasáli z kouzla Brány Čech.

Nastavení