Název

Bobrůvka

Popis

Začíná měsíc hladu roku 21. Skoro po jedenácti letech se vracím na toulky kolem řeky Bobrůvky. Krom krásné přírody divokého údolí říčky, skalních stěn a nespočtu roklí s divokými přítoky, jdu i za vzpomínkou......byl to tady poslední Mládětův vandr.
Víckov je rázovitá vesnička se 14 obyvateli. Cesta podél Víckovského potoka prudce klesá do údolí Bobrůvky. Bílé stráně a cesty vystřídala anglická zima s oblačností a mrholením. Je lehce pod nulou a nikde ani živáčka. Ze soutoku šplhám skalní hranou až ke zřícenině hradu Víckov. Po sváče pokračuji dál lesy a lukami až k Moraveckým Janovicím. Tady překonávám rozvodněný tok a kolem chat vzhůru k vrchu Vysekanec. Štreka je mnohdy zmrzlá a posetá padlými stromy. Mířím k Trenckový rokli. Bezejmenný potok z polí a luk zde ve stometrové hloubce rokle vytvořil neskutečnou divočinu s kaskádami vodopádů. Po strastiplné cestě, sestupuji na dno Trenckovi rokle. Založení ohně k pozdnímu obědu je ve vlhku deště se sněhem těžký úkol. Z plným bachorem a odpočatýma nohama vzpomínám na břehu řeky na akce a kamarády, se kterýma jsem tady kdy byl. Do rokle sestupují dva kamarádi s černým psem. Chvíli tlacháme, já pak mířím vzhůru do skal a oni se pokoušejí udělat větší oheň, než se povedlo mně. Cesta jde po skalách a je na kraji schůdnosti. Po sestupu k řece po chvíli úplně končí..... Musím trasu upravit, trochu zkrátit a využít část cesty s přechodem u Šafránkovýho mlýna. Již pár hodin padá z nebe krupice čehosi bílého a krajinu pokrývá šero. Jsem slušně provlhlej, ale co jsem chtěl, jsem prakticky zvládl a strávil fajn den. Prostě dobrá náplast na tíži dnešní doby....

Nastavení